V katastru obce se nachází sídliště z nejstaršího neolitu v trati Za kostelem, mezi významné archeologické lokality patří halštatské opevnění Holý kopec.
Nejstarší zprávy o obci jsou kusé, podle středověkého falsa je připomínán roku 1202 nějaký Smil z Buchlovic, což by mohlo potvrzovat existenci zdejší tvrze. S přídomkem z Buchlovic se píší roku 1270 bratři Jeroným a Ondřej, roku 1287 Jarohněv, roku 1324 Protiva. Je docela možné, že se jedná o téhož Protivu, který se píše roku 1300 z Buchlova kde vykonával pravděpodobně funkci purkrabího. Z této skutečnosti vyvozují někteří autoři domněnku že byly Buchlovice dávány výsluhou purkrabím zeměpanského hradu. Buchlovická tvrz se měla nacházet někde v místě dnešní Správy lesů. Z Buchlovic se dále píší roku 1349 Jarohněv a jeho bratři, kteří drželi zboží v Buchlovicích a Topolné, roku 1376 Jeroným a Stach, roku 1386 Jaroslav a roku 1390 Herbort. Roku 1391 je v Buchlovicích poprvé připomínána fara. Dvůr v Buchlovicích vlastnil roku 1407 Jakoubek ze Sobinova, díl vsi náležel Vilému z Kokor. V l. 1410 - 1416 se psal Jakub Skřet z Buchlovic. Roku 1413 zde vlastnil dvůr Zich z Nedachlebic. Počátkem 15. století patřila větší část obce pánům z Kravař, kteří ji zapsali roku 1447 Mikuláši z Domamyslic. Roku 1514 jsou poprvé připomínány, později vyhlášené vinice v obci. Mimo pány z Domamyslic drželi další části vsi okolo poloviny 15. století Jeroným z Lidéřova, Erazim z Buchlovic a Petr ze Žeravic. Pánové z Domamyslic vlastnili svůj díl Buchlovic až do počátku 16. století, kdy jej zapsali spolu s Břestkem pánům Potštátským. Roku 1517 je výslovně uváděna buchlovická tvrz, kterou spolu se dvorem koupil Jetřich z Prusinovic. Václav st. Potštátský z Prusinovic prodal roku 1540 ves Buchlovice s tvrzí bratrům Pavlu, Janovi a Václavovi ze Žerotína k hradu Buchlovu. Od této doby zůstaly Buchlovice trvale součástí buchlovského panství. V období třicetileté války obec velmi utrpěla, zanikla zdejší fara, která byla obnovena roku 1660. Na přelomu 17. a 18. století byla však obec znovu postižena válečnými událostmi při vpádu Tatarů na Moravu. Císařem Františkem I. byla dne 20. května 1805 obec povýšena na městečko.
Zámek Buchlovice nechal vybudovat počátkem 18. století Jan Dětřich z Petřvaldu pán na Buchlově. Barokní stavba je řešena po vzoru italských vil zasazených v krajinném prostředí. O tom, kdo byl autorem architektonického řešení vedou historikové umění dodnes spory, prokazatelný důkaz však nalezen ještě nebyl. V první stavební fázi byl postaven dolní zámek, určený k obývání a reprezentaci. Roku 1707 byl již pravděpodobně dostavěn, neboť víme, že tohoto roku zde již byla hotova malířská výzdoba. Horní zámek zvaný též Flora určený pro služebnictvo, konírny a ostatní hospodářské funkce byl postaven l. 1710 - 1738. Vzhledem k některým změnám architektonického členění druhé budovy zámku se dá usuzovat, že se na projektu podílelo více architektů, nebo šlo o zásah ambiciózního stavitele. Další úpravy zámku nechal provést syn Jana Dětřicha Jiří Zikmund jeho vnuk Dětřich v l. 1734 - 1757. Především se jednalo o vybudování terasy u horního zámku, čímž byla poněkud změněna koncepce prostorového vztahu obou zámeckých budov a uzavření čestného dvora dekorativní, tepanou, kovovou mříží. Současná podoba zámku pochází z druhé poloviny 20. let našeho století Adaptační úpravy poměrně velkého rozsahu avšak velmi citlivě zde prováděl stavitel Dominik Fey z Uh. Hradiště. Především se jednalo o přebudování horního zámku na pohostinské byty a do průhledu osového průjezdu byla situována socha Flóry z Itálie. Dalším důležitým zásahem bylo doplnění střechy hlavní budovy vikýři a atikovou balustrádou. Dominik Fey se podílel také na úpravě interiéru.
Nesporně nejvýznamnější událostí buchlovického zámku byla diplomatická schůzka, která vážně ovlivnila dějiny Evropy. Tajná diplomatická jednání mezi rakousko uherským ministrem zahraničních věcí Aloisem Lexou z Aehrenthalu a jeho ruským protějškem Alexandrem Petrovičem Izvolským se zde konala ve dnech 15. - 16. září 1908. Předmětem jednání bylo politické napětí na Balkáně. Ministr Aehrenthal se snažil především ujistit, že v případě anexe Bosny a Hercegoviny Rakouskem Uherskem nevypukne válka s Ruskem. Výsledkem schůzky bylo skutečně obsazení těchto zemí již dne 6. 10. 1908. Tato událost byla neklamnou předzvěstí evropské politické krize, která vyvrcholila I. světovou válkou. Hostitel jednajících ministrů, majitel buchlovického zámku Leopold Berchtold se stal později Aehrenthalovým nástupcem ve funkci ministra zahraničních věcí. Sám pak byl autorem ultimáta zaslaného Srbsku, jehož odmítnutí bezprostředně zanamenalo vypuknutí I. světové války.
Zámecká zahrada a park vznikaly současně se zámkem od poč. 18. století Patří mezi nejvýznamnější historické zeleně v ČR. Původní barokní italská terasovitá zahrada byla v 19. století postupně přeměněna Berchtoldy v anglický park. Leopold I. Berchtold zde nechal vztyčit obelisk na památku tety Eleonory z Petřvaldu, která mu odkázala buchlovské panství. Velké množství exotických dřevin zde nechal vysázet Leopoldův nevlastní bratr Bedřich Všemír Berchtold. Zikmund II. se také jako významný lesnický a zemědělský odborník podílel na výsadbě vzácných dřevin. Po r. 1900 byl park znovu rozšířen, přistavěny byly vrátnice s vjezdy a vchody, nové konírny náhradou za zrušené v horním zámku. V téže době zde byly umístěny sochy Apolla a Diany od Ignáce Langelachera a z Vídně dovezené alegorie světadílů u čestného dvora. V roce 1988 byly do parku nainstalovány sochy sv. Cyrila a sv. Metoděje, přemístěné sem z 3,5 km vzdáleného místa zvanému U svatých. Místo s krásným výhledem na Buchlov leží u staré silnice do Brna na úbočí Holého kopce. Sochy Cyrila a Metoděje a sochy sv. Petra a sv. Pavla, které jsou umístěny před kostelem zakoupil roku 1908 Leopold II. v Brně, když byly při regotisaci sejmuty z průčelí svatopeterského dómu. Tyto hodnotné barokní sochy jsou dílem olomouckého sochaře Ondřeje Zahnera z roku 1748.
Farní kostel sv. Martina existoval asi již ve 14. stol (připomínán roku 1391). Nová barokní stavba byla vystavěna v letech 1640 - 1643 a vysvěcena byl roku 1652. V interiéru kostela se nachází několik obrazů Ignáce Raaba a hodnotné sochy Ondřeje Schweigla. V bočních zdech lodi jsou zasazeny náhrobky Zástřizlů přenesené z kaple sv. Alžběty. Jednopatrová budova fary (č.279) naproti kostela pochází z roku 1672. Kříž u kostela pochází z 19. století Kaple sv. Alžběty slouží jako hřbitovní kaple. V Buchlovicích se zdržovala díky přízni a štědré podpoře vrchnosti silná bratrská komunita. Tato obdržela od Jana Ždánského ze Zástřizl pozemek osvobozený od platů a robot pro výstavbu domu a sboru a od Elišky ze Žerotína pole. Pavel z Žerotína dal roku 1519 vlastním nákladem postavit nový bratrský dům a kostelík. Kostelík v pozdně gotickém slohu byl předán Kunkou ze Zástřizl roku 1644 katolické církvi, která kapli přestavěla a zasvětila sv. Alžbětě. Roku 1766 byl z kaple udělán vojenský sklad a později kontribučenská sýpka. Církevním účelům byla navrácena ve 40. letech našeho století V kapli jsou pohřbeni někteří významní příslušníci rodu Zástřizlů včetně Zikmunda ze Zástřizl († 12.5.1581), který přišel o život při pouličním souboji v Brně a Jindřicha ze Zástřizl († 25.7.1582) zavražděném v nedalekém lesním údolí (U zabitého). Při vnější zdi kaple byl na vlastní přání pohřben mezi prostý lid Bedřich Všemír Berchtold. Socha sv. Jana Nepomuckého při silnici pochází z 18. století.

| Tisknout |